Benigní hyperplazie prostaty (BPH)

Benigní hyperplazie prostaty je nezhoubné onemocnění, při kterém dochází ke zvětšování prostaty v důsledku zmnožení buněk, respektive zbytnění žláznaté i svalově vazivové tkáně prostaty.

Pro vznik onemocnění jsou nezbytné dva faktory, které musí být přítomné, a to jsou věk a testosteron. Zmnožení buněk prostaty je způsobené zvýšeným množstvím dihydrotestosteronu v krvi, což je vysoce aktivní forma testosteronu. Množství dihydrotestosteronu v prostatě se s věkem zvyšuje a způsobuje růst buněk prostaty, což vede k jejímu zvětšování až ke vzniku benigní hyperplazie prostaty. Prostata roste, její svalová vlákna se nadměrně napínají, stlačují močovou trubici a vzniká několik příznaků, které jsou typické pro toto onemocnění. K těmto příznakům patří časté nutkání k močení, častější močení (a to i v noci) či malé množství moči. To jsou tzv. příznaky dráždivé (iritační).
V důsledku útlaku močové trubice a močového měchýře vznikají příznaky jako přerušované močení, slabý proud moči, odkapávání po vymočení nebo nemožnost se vůbec vymočit. To jsou pak příznaky ze stlačení (obstrukční). Benigní hyperplazie je pravděpodobně nejčastější onemocnění prostaty u mužů. Jedná se o progresivní onemocnění běžné u starších mužů. Postihuje více než 50 % mužů nad 50 let a více než 75 % mužů nad 70 let. Močové cesty mohou být zvenčí stlačené zbytnělou prostatou, což může vést z dlouhodobého hlediska k poruše funkce močového měchýře a dokonce i ledvin. Mezi obávané komplikace BPH patří akutní retence moči (neschopnost močit) či operační zákrok.

Benigní hyperplazie prostaty významně postihuje kvalitu života pacienta, protože psychologické dopady nemoci vyvolávají emoční poruchy, jako je ztráta sebeúcty a omezení či přerušení společenských či sexuálních aktivit. Limitují jeho obvyklé chování a také jeho nezávislost. 

Léčba

Cílem léčby benigní hyperplazie prostaty je zmírnění příznaků, prevence jejich progrese a zabránění vzniku komplikací.

Rozvoj poznatků o přirozeném vývoji benigní hyperplazie prostaty (BPH) přinesl i zvýšení podílu farmakoterapie na úkor ostatních způsobů její léčby, jako je pozvolné sledování a fytoterapie (léčba bylinnými přípravky). Všeobecně se uplatňují dvě hlavní skupiny léků: blokátory alfa-1 adrenergních receptorů a inhibitory 5-alfa reduktázy.

U obou skupin byla prokázána účinnost a bezpečnost podávání v četných randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných studiích. V poslední době se do popředí dostává kombinovaná léčba BPH, především u pacientů se zvýšeným rizikem progrese onemocnění. Oprávněnost této léčby vychází ze skutečnosti, že obě skupiny léků působí na BPH rozdílným mechanismem účinku. Tato léčba pak nejen rychle uleví pacientovi od obtíží, ale zároveň zpomaluje progresi onemocnění.

Pamatujte, že žádný zdroj nemůže odpovědět na všechny vaše otázky ani nemůže nahradit informace, které vám poskytnou lékaři. Cílem této internetové stránky není nahradit nepřetržitou komunikaci mezi vámi a vaším zdravotnickým týmem.